tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

Chytač

Pražský spolek ochránců zvířat je velmi často kontaktován kvůli úpomoci s odchyty a následnými kastracemi venkovních kočiček. Jenže v současné době nemáme ve spolu žádné lidi, kteří by chytat uměli a měli na to i čas. Máme chytací klece a můžeme případně zprostředkovat příslušné školení, aby chytací člověk byl správně certifikován. Potřebujeme ale šikovné lidi a dostatkem času, kteří by tuhle činnost, náročnou na šikovnost, trpělivost a vztah ke kočičkám chtěli a mohli provozovat. Máte-li chuť se do toho pustit, napište prosím na  psoz@seznam.cz Děkujeme.

Elektrikář

Kočičky a kocourci z útulku Kocour Felix v Klecanech prosí šikovného elektrikáře, zda by jim mohl pomoci. V útulku máme velké stropní zářivky a jedna z nich, která zajišťuje světlo v celé jedné velké místnosti, není funkční. Tohle ale není výměna pojistky nebo žárovky a tak na to nestačí manželé našich útulkových paniček, ale potřebujeme na opravu nebo výměnu opravdového profíka. Pokud jste prosím a máte chuť nám s tím světlem pomoci, napište prosím, na  psoz@seznam.cz nebo zavolejte – nejlépe večer – Hance Janišové na 728 19 37 12. Moc děkujeme!

Čer1
Bohunka, Vavřinec, Blackie, Zoubek, Natálka, Čertík, Čertuška, Čuk a Gek, Negrita, Oskar... to jsou jen některá jména z asi 30 černých kočiček a kocourků, kteří, většinou už docela dlouho obývají útulek PSOZ Kocour Felix v Klecanech. Jedno mají společné - jsou moc hodní, milí a mazliví a byli by vděční za vlastní domov a přesto je nikdo nechce. Proč? Snad je většina zájemců o kočky stále jednou nohou ve středověku a věří, že černá kočka přináší smůlu. Přitom opak je pravdou - černé kočičky a kocourci smůlu mají, protože většině z nich je zřejmě souzeno celý svůj život prožít v útulku. Přitom třeba Bohunčin černobílý bráška už půl roku bydlí, Vavřincův mourovatý bráška bydlí už dva měsíce. Oskar je už čtvrt roku smutný, protože mu do nového domova odešla mourovatá sestřička a místo, aby si k ní vzali jeho, vzali si další mourinku. Čuk a Gek měli sestřičku tříbarevnou. Ta se v útulku neohřála ani dva týdny a oni, milí, krásní kocourci tu tvrdnou už tři měsíce.

Číst dál...

Míša N
Bílomourka Míša žila od koťátka u svých lidí a myslela, že ji mají rádi. Když jí bylo 12 let, narodilo se jejím lidem dítě a ona pochopila, že láska k ní už není ani zdaleka tak veliká, jako dřív. Začala proto na chlapečka žárlit a dávala to najevo tím, že se občas vyčůrala nebo vykakala mimo záchod, obvykle na dětské věci nebo na věci své paničky, která už ji přestala mít ráda.

Číst dál...

Stela kojná3

Krásná a hodná tříbarevka Stellinka, která nyní se svými dvěma, už šestinedělními koťátky bydlí v domácím depozitu PSOZ v Újezdě nad Lesy, se pustila do dalšího kola kojení. V neděli 4.5. nám totiž volala paní, že jí umřela po porodu kočička a zůstali po ní čtyři den staří sirotci. A jestli nemáme kojící kočku. Jistě, že jsme měli, dokonce několik, ale všechny už měli pět či šest svých a také adoptovaných miminek. Napadla mě tedy Stellinka, která má vlastní mimča jen dvě a hlavně – už odrostlá a tedy by mohla kojit víceméně jen ty čtyři maličká.

Číst dál...

Zrzek nalezenýš

Tento celkem mladý, kastrovaný, dobře živený kocour se našel 5. 4. 2014 v Jeremenkově ulici, Praha 4. Měl bílý obojek proti parazitům. S největší pravděpodobností je to kocour z domácnosti a může být jak ztracený, tak vyhozený. Prosím o zveřejnění a uvědomění vašich lidí.
To byla zpráva, kterou jsme zveřejnili 7. dubna, poté, kdy ho poblíž svého bytu našla jedna kočičí paní z Podolí. Vzala si jej domů a v okolí vylepila plakátky, že je nalezenec u ní.

Číst dál...

Ofka

Láska na první pohled to rozhodně nebyla. Když jsem JI v listopadu viděla poprvé, byla jsem….

…trošku v šoku – z toho, jak někdo může tohle udělat němé tváři…

…trošku jsem se JÍ štítila - tolik hnisu, krve a odporného nevímčeho jsem ještě neviděla…

…a slzy mi tekly úplně samy.

Byla jsem tehdy v Kočičím domě asi potřetí. Chodila jsem se o víkendech mazlit s kočičkama a uklízet jim „pokaděné“ záchody. A v jedné místnosti byla ONA. Kostřička potažena kůží. A to pěkně ošklivou kůží. Olysalou, špinavou, zakrvácenou. Její hlava byly jenom láskyplně vyhlížející očička v záplavě čerstvě rudé krve, zaschlých černých stupů a odporného hnisu. Neměla uši. Místo nich měla nádory velikosti dětské pěstičky. A já na něco takového nebyla připravená – moc jsem si JI chtěla pohladit a utěšit její bolest, ale bála jsem se JÍ i dotknout. Stála jsem u její klece, slzy mi tekly a ONA i přes tu klec vrněla a připadalo mi, že se mě snaží utěšit.

Číst dál...

Štístko

Není tomu tak dávno, co jsem při ranní léčbě měla asi za 10 minut hotovo; pár kápnutí do uslzených kočičích očiček, tradiční tabletka našemu ukňouranému Epileptikovi, ošetření některých kožních problémů a konec. Žádné kapačky, žádné přikrmování přímo do tlamičky, dokonce ani žádné injekce. Rozhlédla jsem se po chodbě plné pochrupujích kočiček a polila mě vlna štěstí: ano, tohle má SMYSL!

Příští víkend mě však v našem „kočičáriu“ čekalo Štístko….

Číst dál...

Panda-Archie1

Pandu už asi znáte – kdo by si taky tohoto krasavce na našich stránkách nevšiml, že? Ale koho ještě neznáte, jsou jeho zachránci. Lidé, pro které kočka není jenom „to, co chytá myši“, ale obětují svůj čas a často i nemalé finance na pomoc toulavým, často vyhozeným kočičkám. A právě tito úžasní lidé nám Pandu před několika dny přivezli, když už bylo jasné, že opravdu nikomu „nepatří“, ale hlavně bylo jasné, že je tento krasavec na ulici nešťastný.

Číst dál...