tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

Čer1
Bohunka, Vavřinec, Blackie, Zoubek, Natálka, Čertík, Čertuška, Čuk a Gek, Negrita, Oskar... to jsou jen některá jména z asi 30 černých kočiček a kocourků, kteří, většinou už docela dlouho obývají útulek PSOZ Kocour Felix v Klecanech. Jedno mají společné - jsou moc hodní, milí a mazliví a byli by vděční za vlastní domov a přesto je nikdo nechce. Proč? Snad je většina zájemců o kočky stále jednou nohou ve středověku a věří, že černá kočka přináší smůlu. Přitom opak je pravdou - černé kočičky a kocourci smůlu mají, protože většině z nich je zřejmě souzeno celý svůj život prožít v útulku. Přitom třeba Bohunčin černobílý bráška už půl roku bydlí, Vavřincův mourovatý bráška bydlí už dva měsíce. Oskar je už čtvrt roku smutný, protože mu do nového domova odešla mourovatá sestřička a místo, aby si k ní vzali jeho, vzali si další mourinku. Čuk a Gek měli sestřičku tříbarevnou. Ta se v útulku neohřála ani dva týdny a oni, milí, krásní kocourci tu tvrdnou už tři měsíce.

Číst dál...

Míša N
Bílomourka Míša žila od koťátka u svých lidí a myslela, že ji mají rádi. Když jí bylo 12 let, narodilo se jejím lidem dítě a ona pochopila, že láska k ní už není ani zdaleka tak veliká, jako dřív. Začala proto na chlapečka žárlit a dávala to najevo tím, že se občas vyčůrala nebo vykakala mimo záchod, obvykle na dětské věci nebo na věci své paničky, která už ji přestala mít ráda.

Číst dál...

Stela kojná3

Krásná a hodná tříbarevka Stellinka, která nyní se svými dvěma, už šestinedělními koťátky bydlí v domácím depozitu PSOZ v Újezdě nad Lesy, se pustila do dalšího kola kojení. V neděli 4.5. nám totiž volala paní, že jí umřela po porodu kočička a zůstali po ní čtyři den staří sirotci. A jestli nemáme kojící kočku. Jistě, že jsme měli, dokonce několik, ale všechny už měli pět či šest svých a také adoptovaných miminek. Napadla mě tedy Stellinka, která má vlastní mimča jen dvě a hlavně – už odrostlá a tedy by mohla kojit víceméně jen ty čtyři maličká.

Číst dál...

Zrzek nalezenýš

Tento celkem mladý, kastrovaný, dobře živený kocour se našel 5. 4. 2014 v Jeremenkově ulici, Praha 4. Měl bílý obojek proti parazitům. S největší pravděpodobností je to kocour z domácnosti a může být jak ztracený, tak vyhozený. Prosím o zveřejnění a uvědomění vašich lidí.
To byla zpráva, kterou jsme zveřejnili 7. dubna, poté, kdy ho poblíž svého bytu našla jedna kočičí paní z Podolí. Vzala si jej domů a v okolí vylepila plakátky, že je nalezenec u ní.

Číst dál...

Ofka

Láska na první pohled to rozhodně nebyla. Když jsem JI v listopadu viděla poprvé, byla jsem….

…trošku v šoku – z toho, jak někdo může tohle udělat němé tváři…

…trošku jsem se JÍ štítila - tolik hnisu, krve a odporného nevímčeho jsem ještě neviděla…

…a slzy mi tekly úplně samy.

Byla jsem tehdy v Kočičím domě asi potřetí. Chodila jsem se o víkendech mazlit s kočičkama a uklízet jim „pokaděné“ záchody. A v jedné místnosti byla ONA. Kostřička potažena kůží. A to pěkně ošklivou kůží. Olysalou, špinavou, zakrvácenou. Její hlava byly jenom láskyplně vyhlížející očička v záplavě čerstvě rudé krve, zaschlých černých stupů a odporného hnisu. Neměla uši. Místo nich měla nádory velikosti dětské pěstičky. A já na něco takového nebyla připravená – moc jsem si JI chtěla pohladit a utěšit její bolest, ale bála jsem se JÍ i dotknout. Stála jsem u její klece, slzy mi tekly a ONA i přes tu klec vrněla a připadalo mi, že se mě snaží utěšit.

Číst dál...

Štístko

Není tomu tak dávno, co jsem při ranní léčbě měla asi za 10 minut hotovo; pár kápnutí do uslzených kočičích očiček, tradiční tabletka našemu ukňouranému Epileptikovi, ošetření některých kožních problémů a konec. Žádné kapačky, žádné přikrmování přímo do tlamičky, dokonce ani žádné injekce. Rozhlédla jsem se po chodbě plné pochrupujích kočiček a polila mě vlna štěstí: ano, tohle má SMYSL!

Příští víkend mě však v našem „kočičáriu“ čekalo Štístko….

Číst dál...

Panda-Archie1

Pandu už asi znáte – kdo by si taky tohoto krasavce na našich stránkách nevšiml, že? Ale koho ještě neznáte, jsou jeho zachránci. Lidé, pro které kočka není jenom „to, co chytá myši“, ale obětují svůj čas a často i nemalé finance na pomoc toulavým, často vyhozeným kočičkám. A právě tito úžasní lidé nám Pandu před několika dny přivezli, když už bylo jasné, že opravdu nikomu „nepatří“, ale hlavně bylo jasné, že je tento krasavec na ulici nešťastný.

Číst dál...

Kr6

Letos v dubnu jsme našim kočičkám pořídili novou krytinu do větší části voliéry. Loňský trávník na většině plochy totiž déšť a kočičí tlapky svorně proměnily v bláto, které naši miláčkové radostně nosili do všech prostor útulku. Firma Replast nám za opravdu přátelskou cenu prodala a položila plastové panely, které se používají do stájí a výběhů, a tak mají kočičáci ve svých voliérách nyní větší komfort a naše kolegyně v útulku o něco méně práce s úklidem. Více fotek najdete ZDE.

Číst dál...

Jul2
Julinka je asi rok stará, neuvěřitelně mazlivá kočička, které pro její obličejíček s širokým kořenem nosu přezdíváme Avatar (znáte ten film, ne?). Dostala se k nám do útulku od jedné slečny, která ji našla a původně si myslela, že patří její babičce. Ukázalo se ale, že se mýlí a babička cizí, navíc zraněnou kočičku nechtěla. Donesla ji tedy k nám, do útulku Kocour Felix v Klecanech. Kočička byla zjevně po srážce s autem, protože měla ochrnutou pravou přední tlapičku, zraněné oko a bradičku. Nechali jsme ji ošetřit na veterinární klinice Fenix a po dvou týdnech braní léků už má očičko i bradičku v pořádku. Tlapička však stále bezvládně visí a tak se pan doktor rozhodl pro amputaci. Když jsme mu však Julinku dovezli, ještě před narkózou ji vyšetřil a zjistil: milá Avatarka je vysoce březí (porodí asi kolem 18. dubna).

Číst dál...