tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

Jud9

O Judy a jejích koťátkách – třech vlastních a těch adoptovaných už jste se u nás mohli dočíst. Tohle je ale autentický deník, který nám z jejich z jejich pobytu v báječném domácím depozitu v Praze – Kamýku píše paní Muzikářová:

 

1.5.2014

Dobrý večer,

posílám Vám pár slíbených fotek Judynky v novém prozatímním domově.

Je moc miloučká a, zaplať pánbu, dobře žere – přece jen musí uživit tolik "pijavic", tak ji radši sleduji, jestli pořádně baští a pije! Před spaním jí dám ještě jednu kapsičku, ať jde spát s plným bříškem.

Pobavilo mě, kolik z ní je chlupů (dvakrát ji pohladíte a máte si z čeho uplácat novou, jen trochu menší kočku) - doteď jsem myslela, že nejopadavější kočka na světě byla naše Pralinka, jejíž jeden chlup mi dodnes běhá pod sklíčkem vodotěsných hodinek!  Naštěstí - díky bláznivě-zoologickému charakteru naší domácnosti - nikdo neřešíme, čím jsme obaleni (doteď převládalo prachové peří a slupky z prosa), děti před odchodem do lepší společnosti pečlivě ometám a citlivějším návštěvám odjakživa doporučujeme vstup v neoprenu... 

Přes víkend budu bedlivě sledovat hlavně to černé hůďátko, a kdyby něco, hned Vás budu alarmovat.

Držte nám palce, ať jde všechno hladce, budu Vám podávat průběžná hlášení a těším se, že se u nás příští týden zastavíte.

Hezký zbytek týdne,

Muzikářová

Jud7

3.5.2014

Dobrý večer,

posílám další várku dojemných fotek báječné maminky Judy a jejích miminek. Oba černí mrňouskové už jsou pěkně aktivní při hledání mlíčka, i to slaboučké nejmenší koťátko se dere k cecíkům dost rozhodně, a když jsem u toho, dávám pozor, aby je silnější sourozenci od struků neodstrkovali. Zatím se ale drží dobře, přesto zítra asi začnu s přikrmováním - přes den bych Vám zavolala o radu ohledně pár detailů.

Šedý mourek Puntík bude asi správný kocouří mazlík - labužnicky se vyvaluje a nastavuje bříško k šimrání, kdykoli nejí nebo nespí; želvovinová holčička spí prakticky pořád, pokud zrovna necucá, a jejich velká černá sestřička je průzkumnice, která šmejdí po pelechu a už si zkouší hrát. Maličká černomourinka (myslím, že ji děti pokřtily Paní Norissová) je v jednom kuse přisátá, takže už je o kousek větší než ty zbylí dva černí prckové a myslím, že o tu se bát nemusíme.

Judynka vzorně baští, krásně chodí na záchůdek a prakticky bez přestání přede. Už se těším, až budou koťátka větší, a ona bude chodit víc po bytě - myslím, že z ní bude báječná klínová kočka!

Přeji hezký večer,

Muzikářová

Jud6

14. 5. 2014

Dobrý večer,

posílám Vám pozdrav od Judy a od koťátek.

Jak už asi víte od paní veterinářky, malinká černá holčička svůj boj se zaníceným pupíčkem vyhrála a už je dokonce o trochu větší, než její černý bráška! Koťátka vážíme obden a manžel, velký fanda do grafů a tabulek, mi udělal excelovský soubor, abych mohla sledovat jejich pokroky. Děti jsou velmi ukázněné, a když koťátka nespí nebo nepijí, vzorně a něžně je omazlují (tahání mají zatím zakázané, tak je mazlinkají v pelechu). Judynce to nevadí, protože jí děti předtím vždycky přinesou jako úplatek nějakou ňamku a také ji hladí a povídají si s ní. Socializace se psem zatím nepřichází v úvahu - jednou nám náš žárlivý ušatec pronikl do kočičí zóny a Judy ho málem procedila mřížkou ohrádky zpátky ve formě psích hranolek!  Asi budeme muset počkat, až budou prckové tak akční, že už je máma neuhlídá - pak buď Kamčovi nebe milostivo, protože těch šest rarachů ho určitě utahá...

Po zasedání rodinné rady je názvosloví koťátek následující: (na některých jménech si děti trvaly, tak se omlouvám...)  

Judynčiny děti: velký černý kocour - Čertík, želvovinová - Želvička, šedý mourek - Puntík (podle těch na bříšku); adoptovaní prckové: mourinka - Paní Norissová (Filípkova láska, ta už u nás nejspíš zůstane), černá Pikolka (to byla ta s tím pupíčkem) a černý Pantoflíček. 

Koťátka přibírají, i když ta adoptovaná jsou stále menší než vlastňátka, jsou čiperná, už si hrají a začínají zkoumat klec a přilehlé okolí. Kupodivu nejzdatnější průzkumnice jsou ty dvě nejmenší holčičky, Paní Norissová s Pikolkou, zatímco největší kocouři, Čertík a Puntík se pořád jen tlapkují a okusují, nebo si nechávají drbat bříško, ale z pelíšku je to nikam netáhne. Zítra tedy vyměním morčecí klec za psí, aby koťata mohla ven i dovnitř a doufám, že se brzy začnou snažit užírat mamince z misek. Dokrmování kočičím sunárkem je totiž strašný boj, kdy každé mimino (místo co by vděčně sálo, jak jsem si to naivně představovala) ječí, kroutí se a škrábe, takže je to o nervy nejen moje, ale i Judynčiny. Myslím, že si obě oddechneme, až se prckové naučí jíst sami z misek, kterých je u klece vždycky dost a dost. 

To je od nás z Kamýku pro dnešek všechno, mějte se hezky a držte nám palce!

Jud8

Jud5

posílám Vám pár fotek a drbů o našich kočičkách:

Včera jsme mimina zvážili (největší Čertík má 725g a prcek Pantoflíček 585g, to je pěkné, ne?) a odčervili, dneska jsme udělali pár fotek, které Vám přikládám.

Už žerou všichni, což je dobře, protože Judynka to začíná flákat - většinu času teď tráví v obýváku (kam se koťata ještě nedostanou) a sexuálně se podbízí psovi. Ten je sice udiven změnou situace (ještě nedávno ho chtěla rozsekat na kousky), ale nebyl by to psí pubeťák, aby ji hned nevyužil - myslím, že jestli je necháme dost dlouho o samotě, vytrénují se a my budeme vděční za existenci mezidruhové bariéry, která jediná pak zabrání tomu, aby Judynka za dva měsíce vrhla malé pražské kočkaříky... :-)

Jinak jsou mimina čím dál rychlejší, obratnější a koťátkovitější - je opravdu radost je pozorovat. Škoda, že máme zatím zamluvené jen to jedno - jsou tak báječní! Jinak s povahami jsou na tom následovně:

Puntík a Pantoflíček - pohodáři a úžasní mazlové, vydrží na klíně dlóóóóuhou dobu a vyloženě si užívají doteky

Paní Norissová a Pikolka - zvídavé, chytré, kontaktní a velmi milé kočičky

Čertík a Želvína nejsou nijak povahově vyhranění, jsou takoví spíš pro sebe, ale jsou neobyčejně velcí, huňatí a krásní.

Den1  kopie

Den2  kopie

Den3  kopie

Den4  kopie