tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

Bublinka3

Napsala MUDr. Andrea Suchánková – 26.6.2013

Vracela před pár dny z práce, když se mi zdálo, že opodál v křoví něco strašně žalostně naříká. Kdo již nějakou dobu pečuje o kočky, má vyvinutý šestý smysl na kočičí neštěstí. Nevím, jak jinak bych statisticky popsala skutečnost, že nám kočkomilům osud pořád tyto zbědované tvory posílá do cesty. Snad poslední naděje?

Ani tentokrát šestý smysl nezklamal. V křoví dřepěla malinkatá mourinka, právě tak do dlaní, na první pohled těsně před smrtí. Pohled na ni byl děsivý. Nemohla pořádně na nohy, poraněné levé očko hnisalo a pojem kost potažená kůží v jejím podání nabyl zřetelný význam. A to už jsem viděla ledacos.

 

No jo, ale jak chytit evidentního plašánka, navíc poraněného? Do holých rukou? Bez návnady? Když jsem se k ní opatrně na všech čtyřech snažila přiblížit, byl na mě evidentně báječný pohled. Představte si ženskou, plazící se s břichem v osmém měsíci těhotenství křovím poblíž velmi frekventované čtyřproudové silnice. Myslím, že pár lidí si ťukalo na čelo.

Kočička pochopitelně utekla, i když bylo vidět, jak moc ji bolí každý krok. A mně čekalo několik bezesných nocí, kdy jsem přemýšlela, co asi s tou chudinkou je a jak moc velké má bolesti.

Po pár následujících dnech pátraní v tom místě jsem potkala místní paní, která mně sama oslovila, jestli se snažím chytit tu kočičku s poraněným okem.

Co jsem se od ní následně dozvěděla, mi vyrazilo dech. Tuhle chudinku její majitelé jednoho krásného dne vzali na veterinu utratit, protože nejspíše dostala zánět do očka, které jí začalo hnisat a po delší době již bylo nevzhledné a děti si s ní nechtěly hrát. Dle veterináře léčba za maximálně pár stovek a oko i kočička by byly v pohodě.

Když však veterinář odmítl eutanazovat jinak zdravé zvíře, milý „páníčkové“ kočičku přímo před veterinou vypustili na ulici, sedli do auta a odjeli. Kočka se jim však po deseti dnech vrátila na zahradu v neskutečně zbídačeném stavu. Bylo to právě v době těch velkých nedávných veder. Pan „majitel“, aniž by alespoň podal nebohému zvířeti napít vody, kočičku vzal a odvezl zpět, právě do okolí této frekventované silnice se slovy, ať ji rychle něco zajede. Protože „jestli se ta mrcha znovu vrátí tak ji vezme lopatou, ale už definitivně“ – tohle nepokrytě pronesl před paní, která bydlela poblíž. Paní mi to teď s pláčem vyprávěla.

Bublinka2

 

Dále už jen stručně, do týdne se nám společně povedlo kočičku odchytit. Nepřeji nikomu moje noční můry na téma, jak kočička někde venku umírá, než se nám to povedlo. Kočička byla už tak zoufalá, že se nechala ulovit na asi čtyři granulky a v podstatě nám sama vlezla do přepravky. První cesta vedla samozřejmě na žižkovskou veterinu za MVDr. Michalem Daškem. Doufala jsem, že to nebude nic vážného, v poslední době máme vážných případů v útulku víc než dost. Kočička sípala, nemohla se pořádně nadechnout a neudržela se pořádně na tlapkách, žalostně mňoukala. Přesto při pohlazení nastavovala hlavičku a snažila se vrnět. Každý pohyb ji ale evidentně bolel a já jsem ještě nikdy tak nenadávala na ucpané pražské silnice tak, jako v ten moment.

Nicméně diagnóza, stanovená posléze na veterinární klinice, mi opět vzala řeč. Očičko je nejmenší problém - kočička má poraněnou plíci a roztrženou bránici, nejspíše po úrazu. Orgány z bříška se ji dostávají do hrudníku, tlačí ji na plíce a srdíčko. Nejen, že kočička má obrovské bolesti a nemůže se pořádně najíst, ale především nemůže ani pořádně dýchat.

Kočička úplně padala únavou a vyčerpáním, už neudržela ani hlavičku a přesto zůstávala sedět i ve spánku. Diagnóza jasná, operace nezbytná … Domů jsem odcházela s prázdnou přepravkou a neskutečnou zlostí a znechucením nad lidmi obecně. Ještě jeden telefonát Hance Janišové - zase další marod, zase další operace, zase další peníze. Kdy tohle skončí??? Ofinka za svoji nemoc nemůže, Vanilka taky dobrovolně neskočil pod koly auta, ale jejich neštěstí nikdo asi vědomě nezavinil.

Ale PROČ tohle udělá někdo vědomě bezbrannému zvířeti, navíc vlastnímu!!!??? Tato kočička jenom chtěla být se svojí rodinou, kterou milovala a v domečku, který znala. A co za to dostala???

Moc vám děkujeme za pomoc všem těmto nešťastným kočičkám – bez vás bychom jim nedokázali dát šanci.

 

Více fotografií ZDE.