Ahoj, jmenuji se Kubík a jsem britský krátkosrstý kocourek. Narodil jsem se letos v květnu v chovatelské stanici a společně se sourozenci jsem čekal, až o mě někdo projeví zájem.
Trvalo to dlouhých pět měsíců, než si mě na internetu všimla moje nynější panička.
Panička se svou dcerko si mě (tedy ne přímo mě, ale britskou kočičku) přály už déle. A tak šetřila při rodičovské dovolené celý rok. Když si mě ale brala, neviděla moje rodiče, ani žádné sourozence. Seděl jsem v přepravce na stole a byl jsem napnutý, zda si mě opravdu vezme. Když mě vzala do náručí, cítil jsem tlukot jejího srdce, pocit bezpečí a lásky a začal jsem příst. A tak jsme se vydali domů - do milujícího domova, kde mě čekalo mnoho hraček, škrábadlo a plná miska dobrého jídla.
Když si mě panička přivezla domů, vypadal jsem jako zdravé koťátko. Ale pár dní poté jsem jedl stále méně, než bych měl. Nejprve se zdálo, že na mě zapůsobila změna prostředí, hodinka a půl v autě cesta do nového doma a zvykání si. Panička mi zkusila koupit jiné granulky, ale ani ty jsem moc nechtěl. Nakonec jsme se dostali do fáze, kdy jsme zkusili čtyři druhy, jestli mě něco bude zajímat, různé kapsičky, polévky, ale nic. Po pár dnech se mi navíc začalo divně zakulacovat bříško. Panička si nejprvě myslela, že jsem až moc jedl, ale poté, co jsem se začal jen povalovat a začal ubírat svalovou hmotu, přičemž bříško rostlo, vzala mě na veterinu, i když doufala, že mám v bříšku jen nějaké parazity.
Bohužel paní veterninářka mi udělala vyšetření - viděl jsem, jak paničce ukazuje odběr z mého bříška. Byla v něm vazká žlutá tekutina připomínající moč. Paní doktorka z ní pak bez pochybností diagnostikovala FIP. Ve chvíli, jak to řekla, jsem viděl, jak panička se hroutí ke stěně v ordinaci. Moc plakala, nebyla k utišení. Ona i dcerka, které mě tak milují se ocitly před rozhodnutím, že buď mě nechají uspat, abych se netrápil, nebo absolvují nákladnou aleternativní léčbu z Číny. Panička začakala plakat nanovo - finance v takové výši nemá.
Po konzultaci s paní veterinářkou a lidni z útulku Kocour Felix v Klecanech, kde s tím už mají zkušenosti, vznikla myšlenka, udělat na mě sbírku. Panička dala veškeré penmíze, které si mohla dovolit, na začátek léčby, které mi vydrží na prvních cca 10 dní dávek leku. Na další už ale nemá a tak my všichni doufáme, že se najdou hodní lidé, kteří jí pomohou mě z ztoho dostat, abych mohl dále žít. Jsem bojovník, chci žít, chci nadále se moci tulit se svojí rodinou, zase si hrát a být zdravý. Já to zvládnu, ale potřebuji Vaši pomoc...
Pokud mi chcete pomoci, tak prosím pošlete třeba i jen pár stovek na účet 179500872/0300 Pražského spolku ochránců zvířat, který pak pro mě obstará léky.
Moc vám děkuji za záchranu, váš Kubík
