tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

Slavnostní otevření útulku okomentoval Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M., čestný člen a dlouholetý sponzor našeho spolku, který se obrovskou měrou zasloužil o to, že útulek Kocour Felix mohl vzniknout.

 

 

"Někdo by mohl říci, že bychom měli sídlit někde v Praze a ne v Klecanech. Ale já říkám: ano, byli jsme na Radlické, v Haškové, na Palmovce, na Jahodnici… A vždy jsme znovu a znovu za nějakou dobu museli řešit to, že nás majitel/ka objektu tam již nechtěli, nebo nám začali škodit zlí lidé, kteří nenávidí zvířata, nebo jsme prostě již neměli peníze na vysoký nájem. Několik let jsme hledali dům nebo pozemek a vždy to k ničemu nevedlo. Teprve město Klecany nám mimořádně vstřícně poskytlo toto útočiště a my věříme, že konečně skončí naše putování s kočkami pouští vyprahlých lidských srdcí. Doufám, že jejich podpora vydrží a že budou moci hrdě říci, že jako jedni z mála udělali něco pro opuštěná a týraná zvířata.

Někdo by mohl říci, že se nám snadno budoval útulek, když nám jistě sypal peníze stát, magistrát či jiné subjekty veřejné správy. Ale já říkám: není tomu tak. Již řadu let nedostáváme od veřejné správy prakticky ani korunu, přestože řešíme problémy za ně a mnohem účinněji a humánněji. My nemocné kočky v útulku neutrácíme, ale léčíme. Mnohdy za každou, doslova každou cenu. A celý tento útulek vznikl a je provozován za peníze soukromých osob. Až se přijdete podívat, zjistíte, že na rekonstrukci útulku jich bylo třeba docela dost.

Někdo by mohl říci, proč se náš útulek jmenuje po nějakém kocourovi. Ale já říkám: jmenuje se po mém kocourovi Felixovi, který se velice zasloužil o Spolek. To kvůli kocourkovi, kterého jsem zachránil před umrznutím v Krkonoších, jsem se začal zajímat o spolky na ochranu koček a skončilo to tak, že jsem byl řadu let předsedou PSOZ, než mne totální psychické vyčerpání přimělo přenechat tuto nezáviděníhodnou funkci jiným.

Moc děkuji mé dlouholeté kamarádce Hance Janišové za to, co dělá a jak dělá. Bez ní by tento útulek neexistoval a Spolek už asi nefungoval, rozhodně ne tak, jak nyní. Prosím Tě, vydrž!

Někdo by mohl říci, proč se tedy nejmenuje útulek také po kočičce Zuzance, což byla moje věrná souputnice po dobu 20 let a umřela letos na jaře. Ale já říkám: dlouhé názvy jsou prostě dlouhé názvy a tedy nevhodné. Třeba se bude druhé kočičí jméno hodit, kdybychom vybudovali ještě nějakou pobočku.

V New Yorku, jak jsem zjistil ze včerejších zpráv, přestalo na 2 hodiny jezdit metro, aby našli dvě ztracená koťata schovávající se v tunelech. Dovedete si to představit u nás? Já bohužel nikoliv.

Moc děkuji všem, kdo se zasloužili o to, že jsme zde mohli otevřít tento krásný a především plně funkční útulek a prosím všechny – pomáhejte nám dál. Naši svěřenci to moc potřebují. Za uplynulých dvacet let Pražský spolek ochránců zvířat zachránil takřka 10 000 koček, kocourů a koťat. Pomozte nám v naší práci pokračovat i nadále!

Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M., čestný člen Spolku"