tel: 728 193 712 (volejte večer)

č.účtu: 179500872/0300

V pátek 2. srpna 2013 jsem přijela do útulku Kocour Felix v Klecanech vyzvednout si nemocnou kočičku Betynku. Měla těžké kožní problémy, které trvaly už přes tři měsíce a, přes návštěvy tří veterinářů, se stále zhoršovaly. Protože jí ostatní kočky vadily a otravovaly jí už tak ztížený život, rozhodla jsem se ji vzít do domácího depozitu. I když jsem podle „útulkových“ fotek tušila, že Betynka nevypadá moc hezky, skutečnost předčila má očekávání. Nešlo ani tak o to, jak vypadá, jako spíše o to, jak se asi musela cítit. Měla „olysalou“ celou hlavičku, oblast pod tlamičkou a celý krk až na hruď. Kůži samý bolák a mokvající ránu. Když jsem se k ní však sklonila, v mžiku mi skočila na klín a začala se o mě otírat. Bylo rozhodnuto, beru si ji domů a ve spolupráci s útulkem uděláme vše proto, aby se vyléčila.


Prvních šest týdnů bylo pro Betynku opravdu těžkých. Sice první dny bylo vidět, jak se jí ulevilo, že nemusí řešit společnost ostatních koček, ale na druhou stranu bylo patrné, že se jí čím dál tím více zdravotně přitěžuje. Celou dobu byla zalezlá pod skříňkou – vylezla, jen když se šla najíst nebo na záchod. Ve spolupráci s útulkem a veterináři jsme zkoušeli různou léčbu, antibiotika byla standardem. Zkoušela jsem i trochu alternativy v podobě sírových koupelí a potírání ran Dračí krví (čistý latex z peruánské rostliny croton lechleri). Nicméně Betynka na tom byla buďto stejně nebo hůř – rány jí svědily a bolely zároveň (jak si je neustále rozškrabávala). Všude na podlaze byly mraky její kůže, která se jí neustále odlupovala. Nejhorší na tom všem bylo, že ani po všemožných testech nebyl žádný veterinář schopen diagnostikovat problém ani nasadit opravdu účinnou léčbu. Poslední kapkou bylo, když jsem Betynku jednoho rána našla pod skříňkou v jejích vlastních výkalech. Zjistila jsem z referencí na webu, že na veterinární klinice AA VET pracuje vynikající kožní specialistka MVDr. Jaroslava Šeflové. Jeli jsme tedy s Betynkou za ní. Paní doktorka Betynku velmi pečlivě vyšetřila a předepsala jí kortikoidy a další léčbu. Od té doby došlo k Betynčinu znovuzrození. Hned druhý den bylo možné vidět, jak se jí ulevilo. Sice jsme ještě trochu bojovaly s uvazováním šátku na krk (aby si nemohla drbat rány), ale stala se z ní úplně jiná kočka. Od té doby pod skříňku už nevlezla Myslím, že měla potřebu „domazlit“ celé to období separace. Když jsem doma, všude za mnou chodí jako pejsek, neustále ji mám na klíně a začala spát se mnou v posteli – nejraději v objetí (pacičkama mi objala hlavu). Je to neuvěřitelná bojovnice a v současné době šťastná, aktivní a opravdu mazlivá kočička.
Martina Dubnická

 

Předtím

 

 

Potom (nyní)